Trestní zákon

Trestní zákon (č. 140/1961 Sb.)

Většina případných pochybení členů statutárních orgánů či dozorčích rad bude zřejmě řešena v oblasti obchodněprávní odpovědnosti. V konkrétním případě se ovšem může stát, že jednání odpovědných osob naplní skutkovou podstatu trestného činu, zpravidla nedbalostního, a k odpovědnosti podle obchodního práva přistoupí též odpovědnost trestněprávní. V souvislosti s výkonem funkce člena orgánu společnosti se může jednat zejména o následující trestné činy:

Předlužení (§ 256c tr. zákona)

Trestného činu předlužení se dopustí ten, kdo, byť i z vědomé nedbalosti si přivodí předlužení tím, že:

• činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům,
• spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru,
• užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem,
• poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač je to v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům
• učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům,
• ač ví, že je předlužen, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu

Trestem může být, podle rozsahu způsobené škody, odnětí svobody až na pět let, zákaz činnosti nebo peněžitý trest.

Tohoto trestného činu se může dopustit pouze člen statutárního orgánu, jehož jednání je jednáním společnosti.

(Možnost trestněprávní odpovědnosti členů představenstva a jednatelů za jednání spojená s výkonem jejich funkce umožnila novela trestního zákona z roku 1997, která rozšířila do té doby značně omezenou odpovědnost fyzických osob jednajících za právnickou osobu. Uvedenou změnou (§ 90 odst.2 trestního zákona) se nemění principy zásadně individuální trestní odpovědnosti, pouze dochází k jejímu rozšíření zavedením institutu jednání za jiného. Zavinění zůstává i nadále jejím nezbytným atributem.)

Trestný čin předlužení je zcela novým trestným činem, který byl do trestního zákona včleněn novelou č. 105/2000 Sb. po vzoru některých zahraničních úprav. Úmyslem zákonodárce bylo umožnit efektivnější boj s hospodářskou kriminalitou. Uvedená skutková podstata je však velmi široká a názory právníků na její výklad se různí. Teprve čas ukáže, jaká je její skutečná použitelnost v praxi.

Porušování povinnosti při správě cizího majetku - § 255a tr. zákona

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo z vědomé nedbalosti způsobí jinému značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku. Trestem může být odnětí svobody až na šest měsíců, zákaz činnosti nebo peněžitý trest. V případě, že je uvedeným činem způsobena škoda velkého rozsahu, stanoví odst.2 uvedeného paragrafu možnost uložit trest odnětí svobody až na tři léta.

V souvislosti s odpovědností členů orgánů společností se tento trestný čin, po zavedení trestného činu předlužení (§ 256c), týká především členů dozorčí rady (jejich jednání není jednáním společnosti a její majetek je ve vztahu k nim majetkem cizím).

Trestní zákon obsahuje řadu dalších trestných činů, jichž se může člen orgánu společnosti dopustit v souvislosti s výkonem své funkce. Vesměs se však jedná o činy, k jejichž trestnosti je vyžadováno úmyslné zavinění, které je standardně jedním z důvodů vylučujících povinnost pojistitele uhradit jakoukoliv škodu, která z takového jednání vznikne. Namátkou je možno jmenovat:

• zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění - § 125 tr. zákona
• porušení povinnosti v řízení o konkurzu - § 126 tr. zákona
• zneužívání informací v obchodním styku - § 128 tr. zákona
• podvod - § 250 tr. zákona
• pojistný podvod - § 250a tr. zákona
• úvěrový podvod - § 250b tr. zákona
• poškozování věřitele - § 256 tr. zákona
• zvýhodňování věřitele - § 256a tr. zákona

Dopustí-li se člen představenstva nebo dozorčí rady akciové společnosti, event. jednatel společnosti s ručením omezeným, jednání uvedeného v některém z těchto trestných činů pouze z nedbalosti, nejedná se o trestný čin. Tato skutečnost však nic nemění na osobní odpovědnosti tohoto člena za škodu, kterou tím společnosti způsobí.

V konkrétním případě se též může stát, že se pouze jeden, příp. někteří členové orgánu společnosti uvedeného jednání dopustí úmyslně a naplní tak skutkovou podstatu daného trestného činu. Ačkoliv jsou orgány společností zpravidla orgány kolektivními, trestně odpovědní budou samozřejmě pouze tito jejich členové. Ostatní členové však mohou společně a nerozdílně s nimi odpovídat za škodu, která společnosti trestným jednáním vznikla, pokud neprokáží, že učinili vše, co se od nich dalo v dané situaci rozumně očekávat, aby trestnému jednání a vzniku škody zabránili.